Amiga 1200 - ze špinavky krasavice

Dnes to bude jen takové trochu tlachání a spíše víc fotek.

Letos v červnu jsem narazil na inzerát na prodej dvou Amig. Bylo to kousek od Plzně, tak jsem neváhal, domluvil se s prodejce a vyrazil se na ně podívat. Jako každý jsem si tajně přál, aby Amigy byly v pěkném stavu, a hlavně nadupané kartami. Bohužel na místě jsem zjistil, že Amiga 500 i Amiga 1200 byla úplně bez jakéhokoliv rozšíření a jak dlouho někde nepovšimnutě ležely, tak byly i dost špinavé a nepěkné. Váhal jsem, jestli je vůbec vzít. Ale prodejce byl hrozně fajn a dohodli jsme se na kompromisu s cenou. Levné to nebylo, ale bylo mi jich trochu líto a věřil jsem, že když se jim pověnuji, tak budou ještě dělat parádu.

Nejdříve jsem přišla na řadu Amiga 1200. Byla bez karty, jen uvnitř měla 2,5" HDD o ohromné velikosti 40 MB. Tak jsem se do ní pustil. Kompletní rozebrání a první hrubé očištění od prachu.

Základní desku jsem vyndal i z ochranných plechů a podařilo se mi domluvit velmi šikovného kamaráda na recap. Deska je revize 1D1. Desku jsem odvezl a ani nevím po kolika dnech, ale bylo to rychle, mi píše kamarád, že hotovo. Tak jsme opět odmluvili předání a já už měl na stole krásnou čistou desku s novými kondenzátory.

Následovalo umytí plastů a očištění vnitřních plechů. Vše pěkně ručně, doma ve vaně.

Po umytí už ten case vypadal o poznání lépe.

Zatímco se plasty sušily na topení v ložnici, tak jsem našroubal na desku zpět spodní stínící plech. Desku jsem cvičně připojil a zapnul a Amiga v pořádku naběhla. Než plasty pořádně proschnou, pustil jsem se do klávesnice. Pěkně poctivě sundat klávesu po klávese. "Fuj to je humus".

Je obdivuhodné, kolik prachu se vejde pod klávesy. Když byly všechny klávesy dole, následovala koupel v umyvadle a umytá jednotlivých kláves.

Po umytí jsem je naskládal na topení, aby také pořádně proschly. Po umytí jsem zjistil, že klávesy jsou zažloutlé od slunce, ale není to žádná tragédie, viděl jsem horší.

Následně jsem se pustil i do rozebrání zbytku klávesnici, abych mohl omýt plastovou část a očistit i vnitřní fólii. Těch šroubků tam ale je. Po rozebrání jsem otřel a zkontroloval folii, vypadá dobře, to je fajn. Jako poslední zbývalo ještě vyčistit floppy. Ta vypadala dost zachovale, vyfoukal jsem všechen prach a otřel. Nerozebíral jsem jí do šroubku, myslím, že to nebylo potřeba.

Tak vše vyčištěné, na hodinách půlnoc, pro dnešek konec, jdu spát. Pokračovat budu druhý den, aspoň všechny díly pěkně proschnou.

Druhý den po práci jsem se nedočkavě vrhnul na "sborku". Nejdříve deska zpět do spodní části case.

Následně zpět poskládat celou klávesnici. Nejdříve spodek, folii dovnitř a zašroubovat spousty šroubků. Ano, stalo se přesně to co jsem nechtěl. Po zašroubování posledního šroubku jsem našel v kabičce diodu pro CapsLock. Ach jo. Tak vše znovu. Rozšroubovat, umístit diodu a zase zašroubovat.

Následně nacvakat zase všechny klávesy zpět.

Nebýt zažloutnutí, tak je klávesnice jak nová.

Následovalo osazení vrchního stínícího plechu, instalace floppy a nakonec klávesnice.

Vzpomněl jsem si na původní disk. Taky se vám doma stává, že s vámi hrají věci hru na schovku? ... O dvě hodiny později: "Tady je dareba, tam by mě vůbec nenapadlo ho dát". Osadil jsem tedy i původní disk.

Nakonec zbývalo našroubovat ledky do vrchního krytu a zašroubovat celou Amigu. No, je z ní fešanda, vypadá ještě k světu.

Jediné, čeho jsem si už při rozebírání všiml, že někdo moc utáhl jeden šroubek a je to vidět na plastu z druhé strany.

Nakonec jsem ještě osadil aspoň paměťovou kartu s 4 MB RAM. Vyzkoušel jsem zapnout a podařilo se nastartovat i původní Workbench.

Vyzkoušel jsem jednu hru z diskety a vše krásně maká. Tak už jen Amigu vzít s sebou na nějakou party, vidím to na Prase Party, a pořádně jí "zahořet".